Ahoj, tak jsem se konečně dokopala k tomu jít na blog a něco napsat. Tentokrát to bude o tom jakké byly (vlastně stále jsou) moje jarňáky.
Celý minulý týden jsem se děsně tešila že nebudu jezdit domů v 5 večer a nebudu muset vstávat v 5 ráno. Těšila jsem se že budu mít čas na koně, nebudu mít žádné úkoly a budu si moct kreslit a patlat co budu chtít. Byla chyba v tohle doufat. Celý týden je hnusně takže myšlenka na tohle padla (celý minulý týden bylo krásně a teď prší? Fakt super). Nechci být zlá ale jak si mám užít jarňáky když nemůžu ven bez toho abych se vrátila promočená a totálně naštvaná z toho jak škaredé počasí je? Dobře tak jsem aspoň měla mít víc času na svoji tvorbu a tvorbu cosplaye (ke kterému jsem se opět vůbec nedostala) jenže tady nastal další omyl. Bohužel naše skupina dostala za úkol dodělat tvarové posuny přírodniny podle které jsme dělali studie. Do háje tu přírodninu vidím každej den už několik týdnů a opravdu ji začínám nenávidět! Takže k vlastní tvorbě jsem se dostala jen okrajově a někde mezi spánkem a přemýšlením jakej posun ještě vymyslet jsem četla knihy, poslouchala hudbu (což vlastně dělám neustále) a utápěla se v depresích.
Deprese nepřišla z toho że bych neměla nápady, ale z toho že netuším jak je zrealizovat. A taky možná ze samoty ve které prostě žiju.
Snad aspoň zítra to Brno výjde hezky. Jinak tohlke neměl být článek kde se snažím ukázat jak děsnej mám život, ale spíše takové zamyšlení nad tím jaké to je když se vám zhroutí plány na jarňáky.
S pozdravem Ruushi